Ještěže máme hasiče!
Jel jsem před chvílí tramvají od metra na „Orteňák“ (dříve Dimitrák). Na rohu Argentinské a Plynární dokončují novou budovu pro Hasičský záchranný sbor. Přiznávám, že jsem žil po dobu její výstavby v napětí, zdali nebude šedivá. NENÍ, naopak září velice zdařilou červenou barvou! Jaká to úleva v dnešní pomatené době! Proč architekti vyloučili téměř stoprocentně ze svého návrhového rejstříku veškeré barvy…?! Jedná se skutečně o jejich vůli a přesvědčení, nebo podléhají tlaku investorů, kteří je platí? Já ovšem nečekám, že mi tuto otázku někdo zodpoví. Ostatně, jsem už řadu let architekt ve výslužbě, takže moje názory jsou voláním člověka na poušti.
Věnoval jsem své profesi včetně studia pětačtyřicet let svého života a opustil ji s poměrně lehkým srdcem – za několik týdnů to bude už devět let. Ale architektonická díla jsou součástí veřejného prostoru a já jsem zase součástí veřejnosti, takže si dovoluji „mít názor“. Život v socíku byl pro mě neradostný z různých důvodů - absence barev do nich patřila také. Už jsem to kdysi psal, že ČSSR byla pro cizince „země, kde došly barvy“. I z tohoto důvodu je pro mě těžko pochopitelné, že současní tvůrci preferují bezbarvý minimalismus.
Na takové domy se nemusí studovat architektura, takové stavby může navrhovat umělá inteligence. Jsem už dost poměrně starý, takže je pravděpodobné, že se pozitivní změny = návratu k normálu, nedočkám. Pro mě jsou totiž barvy normální, zatímco „pestrá paleta“ všech odstínů šedi s vrcholem na černé považuji za neblahou úchylku. Mohl bych zde uvést dlouhou řadu realizací, které v posledních desetiletích „obohatily“ náš veřejný prostor. Nechci se ale o nikoho otírat, zejména ne adresně! Všichni to vidíme, ale – zřejmě – jen málokomu to vadí.
Celková pokleslost od umění k trivialitě se projevuje také ve výtvarné tvorbě, kde je též uznáváno a oceňováno pokrokové ne-umění. Z těch vesměs provokací není zřejmé, zdali autoři ovládají dostatečně své „řemeslo“. Pokud tím zakrývají své neumětelství, je to ještě srozumitelné – já bych ale takové výtvory nechtěl a neplatil. Budiž… Pokud ale odloží své nesporné schopnosti a tvoří tak jen kvůli nějaké současné poptávce (rozuměj penězům), podle mého soudu zrazují sami sebe. Shodou okolností jsme o víkendu navštívili v Galerii Kooperativy výstavu nově nakoupených obrazů této pojišťovny. Od klasických děl starých mistrů jsme dokráčeli až po současnost. Společně s manželkou jsme kladně ocenili, že zde zakoupené obrazy mladých umělců se vracejí zpět k realismu. Samozřejmě originálně uchopeným. Ono není možné minimalizovat obsah sdělení do nekonečna. Ten, kdo s tím přišel první, byl – řekněme - originální. Ale „Tři čáry na bílé ploše“ v roce 2025 už skutečně uměním nejsou!
Zpět k barvě. Pozoruji, že kromě staveb se barvy vytratily i z karosérií automobilů. Údajně je za tím fakt, že o barevná auta není zájem. Mě se tomu nechce věřit – pokud se mýlím, je to pro mě další velké zklamání. Vidím to všude kolem sebe – parkoviště plná šedošedých aut, to samé je s novými vozy na plochách okolo výrobních závodů. U nás doma si jednou za čas dopřáváme nové auto, na přelomu roku nás čeká další koupě. Projížděl jsem nabídky různých firem, barva je v nich obvykle jedna, nejvýše dvě. A někde není vůbec.
Je to divný svět. Proto mě těší, že alespoň hasiči si na svých budovách drží oblíbenou červenou, i když by nemuseli.
Listopad 2025
Věnoval jsem své profesi včetně studia pětačtyřicet let svého života a opustil ji s poměrně lehkým srdcem – za několik týdnů to bude už devět let. Ale architektonická díla jsou součástí veřejného prostoru a já jsem zase součástí veřejnosti, takže si dovoluji „mít názor“. Život v socíku byl pro mě neradostný z různých důvodů - absence barev do nich patřila také. Už jsem to kdysi psal, že ČSSR byla pro cizince „země, kde došly barvy“. I z tohoto důvodu je pro mě těžko pochopitelné, že současní tvůrci preferují bezbarvý minimalismus.
Na takové domy se nemusí studovat architektura, takové stavby může navrhovat umělá inteligence. Jsem už dost poměrně starý, takže je pravděpodobné, že se pozitivní změny = návratu k normálu, nedočkám. Pro mě jsou totiž barvy normální, zatímco „pestrá paleta“ všech odstínů šedi s vrcholem na černé považuji za neblahou úchylku. Mohl bych zde uvést dlouhou řadu realizací, které v posledních desetiletích „obohatily“ náš veřejný prostor. Nechci se ale o nikoho otírat, zejména ne adresně! Všichni to vidíme, ale – zřejmě – jen málokomu to vadí.
Celková pokleslost od umění k trivialitě se projevuje také ve výtvarné tvorbě, kde je též uznáváno a oceňováno pokrokové ne-umění. Z těch vesměs provokací není zřejmé, zdali autoři ovládají dostatečně své „řemeslo“. Pokud tím zakrývají své neumětelství, je to ještě srozumitelné – já bych ale takové výtvory nechtěl a neplatil. Budiž… Pokud ale odloží své nesporné schopnosti a tvoří tak jen kvůli nějaké současné poptávce (rozuměj penězům), podle mého soudu zrazují sami sebe. Shodou okolností jsme o víkendu navštívili v Galerii Kooperativy výstavu nově nakoupených obrazů této pojišťovny. Od klasických děl starých mistrů jsme dokráčeli až po současnost. Společně s manželkou jsme kladně ocenili, že zde zakoupené obrazy mladých umělců se vracejí zpět k realismu. Samozřejmě originálně uchopeným. Ono není možné minimalizovat obsah sdělení do nekonečna. Ten, kdo s tím přišel první, byl – řekněme - originální. Ale „Tři čáry na bílé ploše“ v roce 2025 už skutečně uměním nejsou!
Zpět k barvě. Pozoruji, že kromě staveb se barvy vytratily i z karosérií automobilů. Údajně je za tím fakt, že o barevná auta není zájem. Mě se tomu nechce věřit – pokud se mýlím, je to pro mě další velké zklamání. Vidím to všude kolem sebe – parkoviště plná šedošedých aut, to samé je s novými vozy na plochách okolo výrobních závodů. U nás doma si jednou za čas dopřáváme nové auto, na přelomu roku nás čeká další koupě. Projížděl jsem nabídky různých firem, barva je v nich obvykle jedna, nejvýše dvě. A někde není vůbec.
Je to divný svět. Proto mě těší, že alespoň hasiči si na svých budovách drží oblíbenou červenou, i když by nemuseli.
Listopad 2025